Zákon který stanovil kočovný způsob života jako trestný čin

Náhodou jsem narazil na zajímavý předpis, který v našem právním řádu platil až do roku 1998. Zajímavé je, že kočování zaváděl jako trestný čin! Dopad a záměr zákona byl naprosto jasný, týkal se omezení kočovného způsobu života Romů. Posuďte sami.

74/1958

Zákon
ze dne 17. října 1958
o trvalém usídlení kočujících osob

Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1

Národní výbory poskytují osobám, které vedou kočovný způsob života, všestrannou pomoc, aby mohly přejít k usedlému způsobu života; zejména jsou povinny těmto osobám pomáhat při opatřování vhodného zaměstnání a ubytování a působit výchovnými prostředky soustavně k tomu, aby se staly řádnými pracujícími občany.

§ 2

Kočovný způsob života vede ten, kdo se ve skupinách nebo jednotlivě toulá z místa na místo a vyhýbá se poctivé práci nebo se živí nekalým způsobem, a to i tehdy, je-li v některé obci hlášen k trvalému pobytu.

§ 3

Kdo setrvává při kočovném způsobu života, přestože mu byla poskytnuta pomoc k trvalému usídlení, bude potrestán pro trestný čin odnětím svobody na 6 měsíců až 3 léta.

§ 4

Ministr vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady předpisy k provedení tohoto zákona, v nich může zejména stanovit, jakým způsobem budou prováděny dodatečné zápisy do matrik, zajištěna evidence a zjišťována totožnost osob, které vedly kočovný způsob života.

§ 5

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou ustanovení § 3, které nabývá účinnosti dnem 1. března 1959; provedou jej ministři vnitra a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Barák v. r.
Dr. Škoda v. r.

Zajímalo by mě, jak tvrdý mělo zavedení tohoto zákona dopad na cílovou skupinu Československých Romů. Až budu mít po státnicích zkusík k tomu něco dohledat.