O2 opět nefunguje protokol odchozí pošty SMTP

O2 opět řeší problém s odchozí poštou přes protokol smtp - jak jinak NEFUNGUJE! Respektive e-maily jsou doručovány s několika hodinovým nebo několika denním zpožděním. Navíc se k smtp O2 nelze spolehlivě připojit. Spojení často vypadává nebo není navázáno.

Zákazník však má dle smluvních podmínek v takovém případě automaticky nárok na finanční kompenzaci. Více o víkendu v dalším postu - zaměstnávají mě momentálně jiné věci ;-)

Pozvánka na zasedání akademického senátu FPR

První zasedání akademického senátu právnické fakulty v roce 2008 se uskuteční 30.1.2008 od 16hod. v PC 223.

Zasedání senátu jsou veřejná, není nutné se předem ohlašovat. Pokud jste zvědaví jak takové zasedání vypadá, kdo jsou vlastně senátoři, jak vypadají, o čem jednají, tak přijďte. Já zvědavý jsem, tak se tam můžeme potkat ;-)

Ještě jednou pro ty kteří to přehlédli:

zasedání AS FPR ZČU 30.1.2008 od 16hod. v PC 223

Zákon který stanovil kočovný způsob života jako trestný čin

Náhodou jsem narazil na zajímavý předpis, který v našem právním řádu platil až do roku 1998. Zajímavé je, že kočování zaváděl jako trestný čin! Dopad a záměr zákona byl naprosto jasný, týkal se omezení kočovného způsobu života Romů. Posuďte sami.

74/1958

Zákon
ze dne 17. října 1958
o trvalém usídlení kočujících osob

Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1

Národní výbory poskytují osobám, které vedou kočovný způsob života, všestrannou pomoc, aby mohly přejít k usedlému způsobu života; zejména jsou povinny těmto osobám pomáhat při opatřování vhodného zaměstnání a ubytování a působit výchovnými prostředky soustavně k tomu, aby se staly řádnými pracujícími občany.

§ 2

Kočovný způsob života vede ten, kdo se ve skupinách nebo jednotlivě toulá z místa na místo a vyhýbá se poctivé práci nebo se živí nekalým způsobem, a to i tehdy, je-li v některé obci hlášen k trvalému pobytu.

§ 3

Kdo setrvává při kočovném způsobu života, přestože mu byla poskytnuta pomoc k trvalému usídlení, bude potrestán pro trestný čin odnětím svobody na 6 měsíců až 3 léta.

§ 4

Ministr vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady předpisy k provedení tohoto zákona, v nich může zejména stanovit, jakým způsobem budou prováděny dodatečné zápisy do matrik, zajištěna evidence a zjišťována totožnost osob, které vedly kočovný způsob života.

§ 5

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou ustanovení § 3, které nabývá účinnosti dnem 1. března 1959; provedou jej ministři vnitra a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Barák v. r.
Dr. Škoda v. r.

Zajímalo by mě, jak tvrdý mělo zavedení tohoto zákona dopad na cílovou skupinu Československých Romů. Až budu mít po státnicích zkusík k tomu něco dohledat.

Nový občanský zákoník, též z dílny FPR v Plzni - komentář

Zajímavý komentář k návrhu nového občanského zákoníku od Prof. Karla Eliáše, vedoucího pracovního týmu, který návrh nového občanského zákoníku připravil. Komentář vyšel v Hospodářských novinách. Kdo jej promeškal může si jej celý přečíst na portále iHned.

Nový rok přináší nový občanský zákoník
komentář Profesora Karla Eliáše z právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni

Současný občanský zákoník v platném znění

Google neumí vyhledávat běžně používaný znak paragrafu

Selhávají však i jiné vyhledávače, například český Seznam. Přitom jde o běžně na internetu používaný znak a to nejen mezi právníky. Dle této statistiky Seznamu jeho vyhledávač denně zpracuje přes 9 miliónů dotazů obsahujících znak paragrafu. Jak je to možné a co si s tím počnou právníci?

Zkuste si do Google zadat například “§ 6“, použijte uvozovky, aby Google vyhledával spojení obou „slov“ a nikoli každé zvlášť. Hned zjistíte, že na vás Google vychrlí jen samé výsledky vyhledávání čísla 6, ale bez znaku paragrafu. Je to prostě proto, že to neumí. Stejné je to ve vyhledávači Seznamu. Tato informace pro mě byla velkým překvapením. Jako právník velmi často vyhledávám jednotlivá ustanovení paragrafů zákonů a ve většině případů k tomu používám Google. Málokdy hledám ustanovení přímo v samotném zákonu a to hlavně proto, že nemám ze svého počítače přístup do právní (placené) databáze jakou poskytuje třeba ASPI. Běžní uživatelé internetu to tak dělají také. Zdrcující je statistika průměrné vyhledávanosti klíčového slova (v tomto případě znaku) “§“ na Seznamu. Denní průměr zpracovaných dotazů se znakem paragrafu je ve fulltextu Seznamu přes 9 miliónů! Samozřejmě, že nikdo nehledá paragraf samotný jako znak, ale ve spojení s textem. Typické pro mě je hledání například v tomto tvaru“§ 6 zákoníku práce“. V tomto případě však Google vyplivne pouze výsledky hledání tvaru“6 zákoníku práce“ a v nabídnutých výsledcích stejně musíte použít odkaz na celý zákon a pak si požadovaný paragraf nalézt sami. Stejně funguje i nepoužívanější český vyhledávač Seznam.

Co říci na závěr. Jak je vidět, a v praxi si můžete osvědčit, vyhledávače nejsou právníkům zrovna nakloněny. Když budete hledat na internetu konkrétní komentář, či rozsudek k výkladu určitého paragrafu mimo uzavřené a placené systémy (ASPI), tak prostě máte smůlu. Vyhledávače vám nepomohou!

Aby ale závěr nebyl tak pesimistický, rozhodl jsem se napsat o tomto, pro právníky podstatném problému, české pobočce Google a fulltextovému týmu Seznamu. Jsem zvědav co mi odpoví. Jako laik nevím, zda od vyhledávačů neočekávám nemožné, ale rozum mi říká, že § je vlastně taky "jen znak" stejně jako jakékoli písmeno. Odpovědi Googlu a Seznamu zde, budou li nějaké, uveřejním.

Nová publikace FPR?: Vznik a historie právnické fakulty v Plzni – prvních 15 let

Příští rok bude právnické fakultě ZČU v Plzni již 15 let. Tedy dětský věk má fakulta za sebou a vstupuje do pokročilé puberty. Jak to tedy na právnické fakultě v Plzni během oněch 15 let vypadalo. Jak vlastně vznikla, kdo stál u zrodu, kdo jsou první asistenti, kde probíhala výuka, jaké byly první vyučované předměty?

Spousty takových a dalších otázek, které se v souvislosti s 15 lety naší fakulty nabízejí, není vůbec jednoduché zodpovědět. Když se mě na to ptají přátelé, tak se chvíli vykrucuji a snažím se získat čas, abych si jako Plzeňák vzpomněl, kdy, jak a kde vznikala právnická fakulta. Nakonec vždycky zjistím, ač si přijdu poměrně informován třeba z diskusí z vyučujícími, že o historii naší právnické fakulty nevím téměř nic. Když se to pokusím shrnout, tak jsem na internetu našel kdy byla fakulta založena a vybavuji si některé další útržky o její historii pouze z rozhovorů s některými vyučujícími. Třeba, že první vyučování probíhalo v kulturním domě Jas na Slovanech, jedinou budovou FPR byla v Plzni budova PD. Že z počátku se do doktorandských programů přijímal téměř každý, kdo jen projevil zájem. Také jsem se dozvěděl, že vznik naší fakulty byl z části i shodou náhod a příznivé situace, a že o rok později by fakulta pravděpodobně, v tak tradičně průmyslovém městě, jakým Plzeň posledních 80 let byla, již nevznikla. To jsou všechno jen útržky, z krátké historie 15 let právnické fakulty v Plzni.

Ale teď k tomu, proč tento post vlastně píšu. Myslím si, že patnáctileté výročí založení naší fakulty je nejlepší příležitostí k vydání publikace o vzniku a historii fakulty od jejího založení v roce 1993 až do dnešních dní. O naší fakultě totiž neexistuje žádná kniha, která by popisovala její vznik a historii. Je to v celku pochopitelné, pro fakultu pubertálního věku ;-), ale 15 let už je přeci něco. Je to úspěch všech, kteří se na vzniku a chodu fakulty podíleli a podílejí. Zejména pedagogů, studentů, města Plzně, ZČU, absolventů, práva a vysokého školství v Čechách vůbec. Navíc takováto publikace nám velmi chybí. Historie je součástí portfolia, které fakulta uchazečům, studentům, absolventům a pedagogům nabízí. Zkuste si sami něco o historii naší fakulty dohledat. Zjistíte, že to není vůbec jednoduché, protože žádné zdroje de facto neexistují a musíte se spoléhat na vyprávění „služebně starších“.

Co by, podle mě, v knize „Vznik a historie právnické fakulty v Plzni – prvních 15 let“ nemělo chybět?

Historie – jednoznačně vznik, data, osoby které se na vzniku podílely, rozhovory s těmi, kteří fakultu zakládali a prosazovali, historické milníky...

Lidé – první vyučující, děkani, proděkani, vedoucí kateder, první absolventi, první doktorandi, rozhovory se známými osobnostmi, kteří na naší fakultě studovali, současní vyučující a studenti, úspěšní absolventi...

Úspěchy – informace o vědecké a publikační činnosti fakulty...

Data, počty, statistiky, grafy, tabulky – počty absolventů, jejich jmenný seznam, seznamy vyučovaných předmětů v jednotlivých letech, seznam vyučujících, výše rozpočtu v jednotlivých letech, vývoj počtu studentů a vyučujících, počty zahraničních stáží...

Studentský život - první časopis studentů FPR v Plzni, spolek Juristic, Nečtiny...

Diskutabilní věci v historii fakulty – výjimka k přijetí J. Rumla, odmítání zkoušek nezávislých na fakultě (Scio)...

Jak se k této výzvě naše fakulta postaví? Mám pozitivní zprávu. Prvním příznivcem této myšlenky je, jak jinak :-), JUDr. Petr Bezouška. Aby ale výsledná publikace nebyla jen nudným, teď mi prosím odpusťte ten termín, „poplácáváním se po zádech“ bez hlubšího záběru, důležitých dat a nadhledu, myslím, že je třeba dostatečně věnovat pozornost přípravě a celé koncepci takové knihy. Vybavuji si nudná skripta, která v druhé polovině devadesátých let vydávala ZČU a ze, kterých se nedal číst ani úvod. Tuším, že jedna taková skripta se dokonce jmenovala Informace o studium na ZČU. Výhodou FPR je, že publikace od lidí působících na naší fakultě se většinou dají číst velmi dobře a jsou srozumitelné a přístupné i širší veřejnosti. Aby ale nevznikla kniha, kterou by například uchazeč o studium či student prvního ročníku po prvních třech stránkách odložil, protože by byla nečitelná a nebo v ní nebylo dostatek informací, je podle mě důležité aby se do její tvorby zapojilo co nejvíce lidí z co nejvíce skupin, pro které bude určena a kterých se dotýká. Co tím myslím. Bylo by jistě škoda, pokud by taková kniha vznikla jen v sekretariátech jednotlivých kateder a pak ji třeba chyběl nadhled. Cílem by podle mého názoru měla být kniha, kterou si rádi přečtou jak zájemci o studium na naší fakultě, tak vyučující a studenti a to bývalí i současní, tak i veřejnost.

Věřím, že vedení fakulty rádo uvítá tuto iniciativu a dá příležitost také současným studentům, aby přispěli svými nápady k její realizaci. Takže neváhejte a pokud máte nějaké nápady, co by v knize „Vznik a historie právnické fakulty v Plzni – prvních 15 let“ určitě nemělo chybět, napište je do diskuse, nebo se mi ozvěte a zapojte se do přípravy.

Jak se dělá propaganda v celosvětových médiích, příklad války v Iráku

Nevěřte médiím. Pokud to jde ověřujte si zprávy které čtete, jinak totiž budete ovládáni samotnými médii, PR agenturami, vládou a nadnárodními společnostmi. Je to taková méně zjevná forma Velkého Bratra. O to je nebezpečnější. Formuje názory společnosti víc než vzdělávací systém a vlastní rozum.

Pokud vám přijde výše uvedené jako projev nějakého schizofrenika a hledače konspiračních teorií, tak vás následující řádky vyvedou z omylu. Pokud ne, tak vám přeji pěkný naivní život.

Na jaře v roce 2003, když vojáci koalice v Iráku dobývali Bagdád, sledoval jsem v přímém přenosu na CNN jak koaliční vojáci strhávali sochu Saddáma Husajna v centru Bagdádu. CNN tehdy měla vykázané vlastní reportéry z Bagdádu a tak přímý přenos pro CNN komentoval shodou okolností novinář ČT Michal Kubal. Jedná se o památné záběry, kdy američtí vojáci strhnou sochu Saddáma Husajna a prostí Iráčané botami bijí do obličeje sochu Saddáma Husajna. Tento zvyk bití botami do hlavy je v Iráku pro toho, kdo botami dostává, symbolem největší potupy. Mám tyto záběry vryté do paměti a vždycky s nimi se mi vybaví silný pocit zadostiučinění z pádu režimu Saddáma Husajna a radosti obyčejných Iráčanů. Jenže tyto záběry byly pouze válečnou propagandou koaličních sil! Před rokem jsem o tom viděl film Obraz nepřítele na festivalu Jeden svět. Slavící Iráčané ve skutečnosti byli nahnaní novináři a američtí vojáci. Obrněný transportér, který sochu strhával, se pak hned zas vrátil na okraj města, protože američtí vojáci Bagdád v té době vůbec neměli obsazený a byli pouze na jeho okraji. Ostatně porovnejte obě videa níže. Jedno je z americké televizní stanice FOX News a druhé jsou pohledy jiných kamer na skutečné Iráčany.

Česká televize záběry strhávání sochy používá ve svém zpravodajství dodnes a šíří tuto propagandu dál. Pro mě to byla veliká lekce a zklamání nad „havlovským“ pohledem na svět, který je rozdělen na dobré a zlé. Takový svět není. I když z českých mainstreamových médií se to nikdy nedozvíte.