Právnická fakulta ZČU bude mít prospěchové stipendium

Jako jedna z posledních fakult ZČU se rozhodla právnická fakulta zavést prospěchové stipendium, alespoň to potvrdil JUDr. Jaroslav Zachariáš CSc. děkan právnické fakulty na Coffe breaku 21. 11. 2007, který pořádala ELSA Plzeň.

Zavedení prospěchového stipendia na právech v Plzni je podle mě skvělá zpráva! Moji kamarádi na jiných fakultách ZČU si pomocí prospěchového stipendia vylepšují svůj studentský rozpočet již několik let a vůbec si nestěžují. Například na Fakultě aplikovaných věd (FAV) se pohybuje stipendium od 450,- Kč do 1500,- Kč měsíčně. Prospěchové stipendium pobíráte 10 měsíců v roce a pokud tedy máte opravdu dobrý prospěch, což není na právnické fakultě v Plzni vůbec těžké, obzvláště s benevolentním systémem opakování zkoušek, získali byste podle podmínek FAV příjemný bonus 15 000,- Kč ročně.

Proč prospěchové stipendium na právnická fakulta bude zavádět, podle slov děkana, až nyní? Děkan Jaroslav Zachariáš nám říkal, že je to proto, že fakulta doposud neměla ve stipendijním fondu dost peněz. Abych to vysvětlil. Peníze které fakulta na ZČU, a pokud se nemýlím i na jiných vysokých školách, vybere na poplatcích za překročení standardní doby studia, je povinna použít pouze na stipendia. Jsou to vázané peníze, ze kterých fakulta nemůže mít žádný jiný prospěch.

Argumentace pana děkana, proč bude stipendium zavedeno až nyní, se zdá být na první pohled rozumná. Právnická fakulta ZČU vznikla v roce 1993 první absolventi s titulem Mgr., tedy odcházeli v roce 1998. Připočteme li první rok studia nad rámec běžného studia je zdarma, teoreticky mohli začít první poplatky za překročení doby studia proudit do stipendijního fondu na podzim v roce 1999 nebo 2000. Tolik asi teorie. Problém je že praxe nemusí této teorii odpovídat. Pokud se nemýlím, tak FPR některé roky hromadně odpouštěla úhradu poplatků za překročení standardní doby studia a to se pak stipendijní fond plní opravdu těžko. Mám dojem, že jsem toto odpuštění viděl na jaře na stránkách Juristicu, ale teď jej nemohu dohledat. Na informačních stránkách fakulty chybí vyhledávání a nejsou tam zdaleka uvedeny všechny vyhlášky děkana ani nějaká přehledná historie. Nezbývá než se zase s prosbou obrátit na JUDr. Petra Bezoušku a dotázat se, kde by takové informace mohli být k nalezení, ale to až jindy.

Kdy by mělo k zavedení avizovaného prospěchového stipendia na FPR v Plzni dojít? Podle vyjádření děkana na setkání se studenty pořádaném ELSA Plzeň by to mělo být v co "nejkratší době". Neumím si tedy představit jiný termín, než od začátku akademického roku 2008/2009. Nebude ale jistě od věci, se v průběhu letního semestru na děkanátu zeptat jak přípravy zavedení prospěchového stipendia pokročily ;-)

Jak si O2 neváží zákazníků: Nedoručuje jejich e-maily a nedá jim to vědět!

O2 od 21. 11. 2007 nefunguje odesílání e-mailové pošty přes protokol smtp a O2 se to zákazníkům neobtěžuje oznámit. Navíc neví kdy tento problém odstraní a kterých zákazníků se přesně týká.

Problém je v tom, že pokud máte připojení k internetu od O2, konkrétně Any Data (modem ANYDATA ADU-E100H) nebo tento typ připojení pojmenovaný O2 Internet Mobil + další číslo, a používáte poštovního klienta (např. Thunderbird, Outlook), tak vámi odeslané zprávy nejsou doručovány a vy se o tom nedozvíte. Jak je to možné? Odešlete zprávu pomocí poštovního klienta, zpráva se uloží do vaší odeslané pošty, nepřijde vám oznámení o nedoručení vaší zprávy, vše vypadá normálně nemůžete mít nejmenší pochyby o tom, že je tomu jinak. Jenže vaše zpráva se přesto nedoručí, protože používáte jako odchozí server pošty smtp.etmail.cz provozovaný O2 a ten od 21. 11. 2007 prochází složitou přestavbou a díky tomu nefunguje, nebo funguje jen na některé zprávy a nebo se zpožděním několika dnů. Ve skutečnosti vaše odeslané zprávy visí u společnosti O2 a neprojdou skrze smtp.etmail.cz k adresátovi a vy se to nedozvíte. To je přeci naprosto skandální! Nebo snad ne? Na tento problém jsem přišel dnes po té, co mi šéfová opakovaně volala, že ji ještě nepřišel e-mail, který jsem posílal 25. 11. 2007. Myslel jsem si, že chyba může být na straně poskytovatele e-mailu, společnosti Centrum.cz, a nebo mezi klávesnicí a ředitelkou. Po ujištění, že to není mezi klávesnicí a ředitelkou jsem tedy zavolal na helpdesk Centra.cz, kde mi řekli, že problém bude v poskytovateli připojení skrze kterého zprávy odcházejí, tedy přesněji v jeho smtp skrze které odchozí zprávy procházejí. Tak jsem zavolal na Technickou podporu internetových služeb společnosti O2, kde po vytrpění hlasového robota jsem byl po 10 minutách spojen s operátorkou. Operátorka mě přepojila na další číslo, prý že jsem volal špatně, že Technická podpora internetových služeb se netýká mobilního internetového připojení. Jak logické že. Po bezvýznamné chvilce čekání v porovnání s předchozími deseti minutami jsem byl spojen s další operátorkou O2, která mi po chvilce sdělila, že už od 21. 11. 2007 probíhá rozsáhlá přestavba čehosi a že tedy služba pro odesílání e-mailové pošty může vypadávat a nemusí fungovat vůbec! Skvělé, vím kde je problém, řekl jsem si se stoickým klidem, ale proč, SAKRA!!!, o této věci neinformovalo O2 zákazníky? A kterých zákazníků se to týká? A kdy bude problém odstraněn? Na tyto vcelku jednoduché a logické otázky nebyla operátorka připravena, požádala mě o chvilku strpení. Strpěl jsem. Trochu mi bylo líto, že hlas operátorky O2 přerušil idiotský song O2 z jejich reklamní kampaně, co naplat doufal jsem, že mi operátorka zvedne otupělou náladu ze znělky O2 a zklidní pocuchané nervy. Její odpověď mě, ale spíše znovu rozlítila.

„Kolika a kterých zákazníků se to týká v O2 nevíme a nelze to zjistit.
Jak dlouho bude přestavba trvat v O2 nevíme.
Proč o tom nebyli informováni zákazníci O2 opravdu nevím, nechápu to.“

What??? To si ze mě operátorka O2 dělá asi legraci, byla by přirozená reakce, každého běžného zákazníka. Avšak nejsem běžný zákazník, již jsem s O2 za necelé 2 roky našeho partnerství „zákazník-operátor“ zažil obdobných situací několik, většinou nefungovala tatáž tvrdě placená služba, mobilní internet. Tedy jsem se zeptal, kde mohu zjistit, že služba již funguje bez závad a nebo zda mi to dá společnost O2 vědět. Jenže odpověď byla „To opravdu nevím. Nedá.“ Sakra práce! To už je hodně silný kafe. Vysvětli jsem operátorce, že se mi zdá zvláštní, když službu kterou platím nedostávám a tázal jsem se jak ji mohu reklamovat. Pohotově mi sdělila, že mi pošle na číslo ze kterého volám SMS s adresou reklamačního oddělení a pokud tedy to podle jejího názoru vůbec má smysl, říkala, ať popíšu písemně svůj problém a navrhnu způsob kompenzace. Na mé další dotazy, kdy jsem vysvětloval že budu muset posílat všechny e-maily poslané před 21. 11. 2007 znovu protože tedy nevím zda skrze smtp O2 prošly nebo ne a zda by to mohla tedy zjistit, operátorka O2 říkala, že mi nerozumí a tedy mi nemůže pomoci. Hlavně klid. SMS za chvíli co jsem položil telefon skutečně dorazila.

Abych to shrnul. Pokud používáte připojení k internetu od O2 a poštovního klienta pro odesílání e-mailů, od 21. 11. 2007 tato služba nefunguje a O2 neví v jakém rozsahu a kdy fungovat začne. To, že jste také postižený zákazník nemáte jak zjistit, protože odesílaná pošta se chová normálně – odešle se, nevrátí se jako nedoručená, uloží se vám do odeslané pošty. O2 neví, kdo z jejích zákazníků je službou postižen a kdy bude služba fungovat normálně, nebude to zákazníkům oznamovat, ani jim neumožní se to dozvědět.

Proto všem zákazníkům, kteří využívají internetové připojení od O2 a používají poštovního klienta, doporučuji podejte na O2 stížnost, respektive reklamaci a chtějte finanční kompenzaci od O2, za toto jednoznačné porušení smluvního vztahu. Společnost O2 od zákazníků vybírá peníze a neposkytuje za ně inzerované a smluvně dohodnuté služby. Jak prosté.

Nakonec mě napadá otázka, kolikrát se tento problém již stal v minulosti a O2 o něm mlčela?

V příštích dnech zde uveřejním vzor reklamace na služby O2 a svoji vlastní stížnost, ve které budu chtít po společnosti O2 peněžitou náhradu a náhradu nákladů spojených s nefunkčností služby a samotnou reklamací.

Ostatním, kteří uvažují o pořízení připojení k internetu od O2 radím: „Nedělejte to!!!“ Samotnému mě končí smlouva za 3 měsíce a od O2 si již nepořídím žádnou službu. O2 stále pokračuje v chování monopolu Českého Telecomu a pohrdání zákazníky. Pokud nedají zákazníci společnosti O2 svým postojem jasný signál, že takové chování je prostě nepřijatelné, budou se muset s takovou společností smířit.

Horník versus Letiště Praha (s.p. I. ÚS 260/06)

Právo na informace jak ho neznáte aneb velice zajímavý rozsudek Ústavního soudu z ledna 2007. Myslím, že musí potěšit všechny občanské aktivisty a také novináře, kterým se tak otevírá zas o kousek snažší cesta k informacím, které stát a jeho orgány před svými občany tají. Text níže je moje seminární práce z předmětu Ústava a právo na informace, který jsem absolvoval na FPR ZČU. Všem kteří váhají zda si předmět zvolit či ne radím jděte do toho. Je to předmět, který jako jeden z mála :-) stojí za to!

Stručná charakteristika případu

V tomto případu se pan Horník obrátil 4. 9. 2003 na státní podnik Letiště Praha s žádostí o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen zákona). Předmětem žádosti bylo poskytnutí kopie smlouvy mezi společností Letiště Praha a Evropskou investiční bankou, která se týkala financování výstavby nového letištního terminálu. Státní podnik Letiště Praha poskytnutí informací odmítl, přičemž jako hlavní důvod uvedl, že není povinným subjektem ve smyslu zákona.

Pan Horník se se svojí žádostí o informace obrátil na státní podnik Letiště Praha, který v zákonné lhůtě poskytnutí informace písemným vyjádřením odmítl s tím, že není povinným subjektem podle zákona, současně také poukázal na to, že požadovaná smlouva (její kopie) tvoří obchodní tajemství státního podniku Praha mezi ním a Evropskou investiční bankou. P. Horník podal proti vyjádření státního podniku Letiště Praha odvolání, na které s.p. Letiště Praha odpověděl písemným vyjádřením ve kterém zopakoval své původní stanovisko.

P. Horník tedy podal správní žalobu k Městskému soudu v Praze, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí s.p. Letiště Praha o odepření požadované informace. P. Horník přitom argumentoval tím, že s.p. Letiště Praha je povinným subjektem dle zákona neboť splňuje znaky veřejné instituce stanovené v § 2 odstavci 1 zákona.

Městský soud odmítl argumentaci p. Horníka s tím, že dle názoru soud nejsou splněny všechny znaky veřejné instituce, jež jsou vymezeny v § 2 odstavci 1 zákona. Není veřejnou institucí; aby tomu tak bylo, musel by plnit výlučně veřejné účely stanovené zákonem. Veřejný účel tu není stanoven zákonem, daný státní podnik provozuje podnikatelskou činnost jako právnická osoba a jeho činnost je čistě soukromoprávního charakteru. Tedy dle názoru soudu nemůže být povinným subjektem dle zákona a žalobu zamítl.

P. Horník napadl rozsudek o zamítnutí žaloby kasační stížností u Nejvyššího správního soudu, kde požadoval jeho zrušení a navrácení věci k rozhodnutí zpět Městskému soudu. Nejvyšší správní soud dospěl v napadeném rozhodnutí k témuž závěru jako Městský soud v Praze, že s.p. Letiště Praha není veřejnou institucí. Svůj názor opřel o argumentaci analogie vzniku a zániku s.p. Letiště Praha, jakož to podniku vzniklého na základě zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, s obchodní společností, která je subjektem soukromého práva a tedy analogicky došel k závěru, že i s.p. Letiště Praha je subjektem soukromého práva a nikoliv práva veřejného. Přesto Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí městského soudu z důvodu zmatečnosti a to z toho důvodu, že s.p. Letiště Praha není ani podle názoru Nejvyššího správního soudu ani podle názoru Městského soudu veřejnou institucí a tedy rozhodnutí o odepření poskytnutí informace s.p. Letiště Praha nebylo správním aktem a nemohlo být Městským soudem přezkoumáváno, tedy Městský soud po tomto zjištění měl žalobu odmítnout. Nejvyšší soud tedy zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a zároveň odmítl žalobu p. Horníka.

P. Horník podal k Ústavnímu soudu ČR ústavní stížnost, ve které napadl obě rozhodnutí obecných soudů z důvodu, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a zároveň právo na svobodu projevu a právo na informace dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen jako „Listina“) a domáhal se zrušení napadených rozhodnutí.

Ústavní soud stížnost p. Horníka po formální stránce přijal a z věcného hlediska se zabýval především zkoumáním toho, zda je s.p. Letiště Praha veřejnou institucí ve smyslu zákona 106/1999 Sb. a jakým způsobem je z hlediska ústavně zakotveného práva na informace nutné pojímat výklad článku 17 Listiny při hodnocení pohledu na veřejnou instituci, tak jak ji předpokládá zákon.

Ústavní soud ve svém nálezu odmítl úzký výklad vymezení pojmu veřejné instituce pouze podle kritéria způsobu jejího vzniku či zániku, jak jej nahlížel Nejvyšší správní soud a také odmítl názor Městského soudu v Praze, který své rozhodnutí odůvodnil charakterem s.p. Letiště Praha jako podniku, který vykonává podnikatelskou činnost jako právnická osoba, což je podle názoru Městského soudu v Praze charakteristickým znakem soukromoprávních vztahů.

V posuzované věci dospěl Ústavní soud k závěru, že se interpretace ustanovení § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, obsažená v napadených rozhodnutích obecných soudů, ocitá v nesouladu s obsahem obvyklých výkladových metod, jakož i se standardní právní dogmatikou, a v neposlední řadě v rozporu s předchozí judikaturou Ústavního soudu. Tím došlo k porušení základního práva stěžovatele na řádný proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a porušení základního práva na informace dle čl. 17 Listiny.

Ústavní soud stížnosti žadatele vyhověl a zrušil jak rozsudek Nejvyššího správního soudu tak rozsudek Městského soudu v Praze. Ústavní soud zcela odmítl argumentaci Nejvyššího správního soudu a jednoznačně dovodil, že Letiště Praha, s.p. je veřejnou institucí hospodařící s veřejnými prostředky a povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Ústavní soud ve svém rozhodnutí jasně vymezil a rozšířil kritéria, která je nutné posuzovat při zkoumání toho zda se jedná o instituci soukromou či veřejnou. Mezi relevantní hlediska pro určení tak dle názoru Ústavního soudu patří tyto hlediska:

a) způsob vzniku (zániku) instituce (z pohledu přítomnosti či nepřítomnosti soukromoprávního úkonu), ale rovněž

b) hledisko osoby zřizovatele (z pohledu toho, zda je zřizovatelem instituce jako takové stát či nikoli; pokud ano, jedná se o znak vlastní veřejné instituci),

c) subjekt vytvářející jednotlivé orgány instituce (z toho pohledu, zda dochází ke kreaci orgánů státem či nikoli; jestliže ano, jde o charakteristický rys pro veřejnou instituci),

d) existence či neexistence státního dohledu nad činností instituce (existence státního dohledu je přitom typická pro veřejnou instituci) a

e) veřejný nebo soukromý účel instituce (veřejný účel je typickým znakem veřejné instituce).

Ústavní soud konstatoval, je třeba zkoumanou instituci posuzovat prostřednictvím všech těchto hledisek a podle výsledku dojít k závěru o její veřejné či soukromé povaze.

Ve svém nálezu Ústavní soud speciálně k s.p. Letiště Praha mimo jiné konstatuje:

„Podle přesvědčení Ústavního soudu z výše uvedené argumentace vyplývá, že státní podnik Letiště Praha byl zřízen státem, jeho orgány jsou vytvářeny státem, stát zákonem zakotvenými prostředky vykonává dohled nad jeho činností, a plní veřejný účel; pokud jde o způsob jeho založení (zániku), ten kombinuje na jedné straně soukromoprávní postup dle obchodního zákoníku (zakladatelská listina, forma a okamžik vzniku), leč obsahuje na druhé straně schvalovací proces v rámci působení orgánu výkonné moci a celkově velkou míru ingerence státu v procesu vzniku a zániku daného státního podniku. Nelze potom než uzavřít, že výrazně převažují znaky svědčí o veřejné povaze státního podniku Letiště Praha, a proto je namístě přijmout závěr, že se jedná o instituci veřejnou.“

Autor této práce považuje za důležité upozornit na skutečnost, že Ústavní soud, stejně jako obecné soudy ve věci Horník versus Letiště Praha postupoval dle znění zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ke dni podání žádosti o informace, a tedy před nabytím účinnosti novely zákona o svobodném přístupu k informacím provedenou zák. č. 61/2006 Sb., účinnou od 23.3.2006, v níž byla vypuštěna z tohoto ustanovení slova „hospodařící s veřejnými prostředky“.

Vlastní komentář

Domnívám se, že rozhodnutí Ústavního soudu ve věci Horník versus s.p. Letiště Praha je jedním z významných rozhodnutí, která výrazně posilují skutečný obsah práva na informace založeného v naší Listině základních práv a svobod. Dopad tohoto rozhodnutí spatřuji především ve výrazném rozšíření povinnosti poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím na další okruh subjektů, kterými by dle mého názoru (jak dovozuji z nálezu Ústavního soudu), měly být také podniky vlastněné státem, kraji a obcemi.

Na problém neprůhlednosti městských akciových společností (kterých jsou města či obce většinovými nebo 100% vlastníky), které doposud odmítají žádosti o poskytnutí informací s tím, že nejsou povinnými subjekty dle zákona o svobodném přístupu k informacím, opakovaně upozorňuje česká pobočka mezinárodní organizace Transparency International. Typickými společnostmi, kde je většinovým nebo jediným vlastníkem obec jsou dopravní podniky, technické služby, ale také například společnosti zajišťující obecní vytápění. Tedy společnosti, které hospodaří ze značnými veřejnými prostředky a tedy by z principu měli mít občané možnost jejich kontroly, mimo jiné i prostřednictvím práva na informace.

Rozšíření povinnosti poskytovat informace podle zákona i na tyto společnosti, dle mého názoru, výrazně posiluje demokratické prvky kontroly veřejné moci v České republice.

Použitá literatura:

1) nález ústavního soudu s.p. I. ÚS 260/06

2) související právní předpisy (zejména citované)

Zas ten web...

Tak nám to zase spadlo. Tak jako v roce 1989 byla nejčastější otázka mezi lidmi "Kdy to praskne?", tak na právnické fakultě ZČU by nejčastější otázkou mohla být otázka "Kdy to zase spadne?". Řeč je o webových stránkách fakulty, které pro fakultu provozuje spolek Juristic, který všeho všudy tvoří 3 lidé. O Juristicu až někdy později.

Dnes od rána se snažím dostat na webové stránky, potřebuji najít e-mailový kontakt na JUDr. Tomáše Sobka, abych požádal o zaslání anglického článku na předmět Teorie práva 3, jehož rozbor je podmínkou zápočtu. Naštěstí, když nefungují webové stránky fakulty, existuje ještě další cesta, kterou je oficiální adresář ZČU v e-mailové schránce každého uživatel e-mailu na ZČU. No jo, ale co když tam JUDr. Tomáš Sobek není? No samozřejmě že není! Co pak? Právnická fakulta ZČU totiž vytrvale bojkotuje spolupráci s informačním systémem Západočeské univerzity a tak je spíš překvapením, když v oficiálním celo-univerzitním informačním systému (STAG) najdete kontakt na vyučujícího z FPR. Například rozvrhy na akademický rok se ve STAGU objevily až první týden nového semestru akademického roku. No pak vám nezbývá než vzít tužku a papír a nakreslit si svůj rozvrh, aby jste si mohli naplánovat akademický rok. Ano správně usuzujete, že právnická fakulta ZČU ještě nevstoupila do 21. století, alespoň v informačních technologiích ne.

Ale zpět k hledanému e-mailu na JUDr. Tomáše Sobka. Na hledání informace na internetu je nejlepší používat Google. Tomáš Sobek na mě vykoukne z Legblogu. Tak konečně spěchám odeslat e-mail na adresu JUDr. Tomáše Sobka, kterou jsem získal na Leblogu. Avšak ouha! E-mail za zavináčem pokračuje podezřelým ...@ktp.zcu.cz. Po chvilce se e-mail vrací jako nedoručen a já můžu jen hádat zda mám správný e-mail, nebo je to tím, že stránky FPR jsou pořád mimo provoz, každopádně nezbývá než čekat. No a jak krásná neděle to mohla být...

Pro ty co se na práva v Plzni teprve chystají, malé upozornění o tom, že problémy s nedostupnými stránkami FPR jsou pravidelné a zcela nezávislé na stránkách ZČU, které fungují bez problémů.

Je RPSN klamáním spotřebitele?

Víte co je to RPSN a co tento údaj znamená? Myslíte si, že by jste se dokázali snadno podle tohoto údaje zorientovat v tom, zda je pro vás poskytovaný spotřebitelský úvěr výhodný nebo ne? Pokud si myslíte, že vám RPSN pomůže se rozhodnout který úvěr je výhodný a který ne, tak si přečtěte následující posty, abych vás vyvedl z omylu ;-)

Pár údajů o RPSN na začátek

RPSN je roční procentní sazba nákladů, její výpočet stanoví příloha zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Takhle vypadá vzoreček výpočtu RPSN v příloze zákona:

Příloha k zákonu č. 321/2001 Sb.

Výpočet roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr

Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr se vypočítá podle následujícího vzorce:

Význam písmen a symbolů:

K je pořadové číslo půjčky téže osoby
K´ je číslo splátky
AK je výše půjčky číslo K
A´K´ je výše splátky číslo K´
S značí celkový souhrn
m je číslo poslední půjčky
m´ je číslo poslední splátky
tK je interval, vyjádřený v počtu roků a ve zlomcích roku, ode dne půjčky č. 1 do dnů následných půjček č. 2 až m
tK' je interval, vyjádřený v počtu roků a ve zlomcích roku, ode dne půjčky č. 1 do dnů splátek nebo úhrad poplatků č. 1 až m´
i je hledaná roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, kterou je možno vypočítat (buď algebraicky nebo numericky opakovanými aproximacemi na počítači), jestliže jsou hodnoty ostatních veličin rovnice známy buď ze smlouvy nebo odjinud.

Poznámky:
a) Částky hrazené oběma smluvními stranami v různých dobách nemusí být nutně stejné a nemusí být nutně hrazeny ve stejných intervalech.
b) Počátečním dnem je den první půjčky.
c) Intervaly mezi daty použitými při výpočtu se vyjadřují počtem roků nebo zlomky roku.Pro délku roku se používá 365 dnů nebo 365,25 dne nebo (v přestupných letech) 366 dnů, 52 týdnů nebo 12 měsíců stejné délky. Pro průměrnou délku tohoto měsíce se předpokládá 30,41666 dnů (tj. 365/12).
d) Výsledek výpočtu se vyjádří s přesností na nejméně jedno desetinné místo. Pro zaokrouhlování na určitý počet desetinných míst platí následující pravidlo: Je-li číslice na desetinném místě za desetinným místem, na které se zaokrouhluje, větší než 5 nebo rovna 5, zvýší se číslice na zaokrouhlovaném desetinném místě o jedničku.

Tak to bychom měli úvod co to RPSN vlastně je. Pokud se vám výše uvedený vzoreček zdá příliš složitý a komplikovaný, tak máte naprostou pravdu. Přijde mi opravdu zvláštní jak si má spotřebitel ověřit zda uváděný RPSN, společností poskytující spotřebitelský úvěr, odpovídá skutečnosti. Dovolím si odhadnout, že přes 95% české populace tento vzoreček po dosazeních neznámých nedokáže spočítat, a pro jistotu se vůbec nezabývám tím zda běžný občan může vůbec zvládnout dosazení správných čísel do vzorce na výpočet RPSN. Sám nedokážu ani jedno. Výpočet vzorečku je oříškem i pro studenty matematických oborů našich univerzit, kdo nevěří ať si zkusí níže uvedený modelový příklad spočítat vlastními silami. I Wikipedie tvrdí, že k výpočtu RPSN je třeba použít počítače a například metody půlení intervalů.

Komu je RPSN především určena

Položme si otázku, která cílová skupina je hlavním uživatelem spotřebitelských úvěrů, tedy půjček na splátky nebo splátkových prodejů? Aniž bych byl odborníkem na toto téma, tak si myslím, že jsou to především sociálně slabší občané, prostě pro to že nemají dostatek prostředků na živobytí či pořízení si například ledničky naráz. Velmi často jsou mezi nimi také příslušníci romského etnika, což je dáno mimo jiné tím, že část Romů v České republice žije na hranici chudoby. Paradoxně sociálně slabí občané a Romové jsou lidé spíše s nižším vzděláním (aniž bych tvrdil, že si zato mohou výhradně sami) a rozhodně v této skupině není největší zastoupení vysokoškolsky vzdělaných lidí.

Proč je tedy výpočet RPSN pro běžného občana nesrozumitelný a fakticky nespočitatelný. Nemůže v tom být záměr například lobby finančních společností?

Spočítejte si RPSN

Naštěstí existují internetové kalkulačky pro výpočet RPSN, ke kterému vám stačí pouze běžné údaje, se kterými pracuje každý, kdo si chce vzít spotřebitelský úvěr. Nejlepší, a podle všeho nejdůvěryhodnější kalkulačku, jsem objevil na webových stránkách České obchodní inspekce.