Ústavní soud v argumentační krizi

Prostě si nemohu pomoci a musím sem přidat odlišné stanovisko k dnešnímu nálezu ÚS ve věci zdravotnické reformy předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského. Je totiž podle mého názoru výborné a ostré jako břitva. Především však obsahuje ústavněprávní argumentaci což se o nálezu říci nedá. A posledním důvodem je to, že média o tomto právním sporu referovat bezpochyby nebudou, i když rozhodnutí o poplatcích zdravotní reformy stojí absolutně na vodě!!! Jenže to novináři nepochopí, to ocení snad jen právníci, kteří ale budou schopni si odlišná stanoviska přečíst, a taky pochopit. Nedělám si žádné iluze. A přitom jde o sakra důležitou věc, ústavnost a ochranu lidských práv v ČR.

Po přečtení dnešního nálezu a odlišného stanoviska P. Rychetského vidím velký prostor pro ústavní stížnosti na placení poplatků například u kojenců a lidí jež nemají žádný příjem. Ona se ta druhá věta článku 31 Listiny nedá jedním nálezem zrušit i kdyby soudce Balík přijel na Fénixovi a volal Ave Cesar a nikdy jinak. Tak mě tak napadá zda může být historický nadšenec schopný reflektovat dnešní svět... a snad i schopen právní argumentace... Ale no tak!

Odlišné stanovisko předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského

k nálezu sp.zn. Pl. ÚS 1/08

Odlišné stanovisko, které podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, uplatňuji, směřuje jak proti výroku, kterým byl zamítnut návrh na zrušení části zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, vyčleněné k samostatnému řízení pod sp.zn. Pl. ÚS 1/08 (tzv. zdravotnická část „sběrného zákona“), tak proti argumentaci většiny pléna Ústavního soudu, pokud tvrdí, že zavedení tzv. regulačních poplatků ve zdravotnictví je ústavně konformní. Zde jsou důvody mého odlišného stanoviska :

1) Standardním postupem Ústavního soudu při abstraktní kontrole norem je test ústavnosti napadené normy, jehož prvním krokem je pravidelně zkoumání ústavnosti procedury, kterou byla norma přijata. Pouze pokud napadená norma obstojí v tomto prvním přezkumném kroku, posuzuje Ústavní soud meritorní obsah normy z hlediska její souladnosti s ústavním pořádkem, za pomoci testu proporcionality, účelnosti, nedotknutelnosti základních lidských práv a svobod atd. V daném případě neobstál napadený zákon podle mého soudu již v prvním kroku standardního testu a měl být zrušen. Podrobné důvody svého odlišného stanoviska jsem již rozvedl ve svém společném odlišném stanovisku se soudcem Janem Musilem k nálezu sp.zn. Pl. ÚS 24/2007 a proto na něj v plném rozsahu odkazuji.

2) I kdyby však napadený zákon jako celek obstál při kontrole ústavnosti procedury přijímání, měl podle mého názoru Ústavní soud zrušit jak všechna ustanovení týkající se zavedení tzv. regulačních poplatků ve zdravotnictví, tak novelizované ustanovení § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Povinností Ústavního soudu bylo v daném případě především ústavněprávní posouzení zavedení zákonné povinnosti k poskytování hotovostních plateb za každý úkon zdravotní péče, plošné zavedení regulačních poplatků za pobyt v léčebném zdravotním zařízení, jakož i zavedení povinné platby do rukou provozovatele lékárny za každou položku na lékařském předpisu. Přes značný rozsah odůvodnění zamítavého nálezu se argumentace v něm obsažená koncentruje výlučně do polohy obecných úvah o použitelnosti testů proporcionality a racionality s akcentem na princip zdrženlivosti a minimalizace zásahů do zákonodárné vůle. Tyto obecné úvahy v odůvodnění nálezu posléze vyúsťují do závěru, že „Ústavní soud vychází i z faktu, že účinky reformy lze hodnotit až poté, kdy již vytvořené mechanismy mohly začít fungovat, a dodává, že z pohledu posouzení ústavnosti napadených ustanovení mu přísluší pouze rozhodnout o základních principech nikoliv již o konkrétní fakticitě.“ (viz bod 91). Tato úvaha jde ovšem mimo poslání (a odpovědnost) Ústavního osudu, který má naopak přesně vymezit ústavní mantinely, ve kterých se musí legislativa pohybovat a jejichž překročení je důvodem pro jeho derogační zásah. Tak se nález, kterému tímto disentem oponuji, vyhýbá tomu podstatnému – rozporu s čl. 31 Listiny základních práv a svobod a veškeré dosavadní judikatuře Ústavního soudu, kterou navíc nelze bez aplikace § 13 zákona o Ústavním soudu (ke které v daném případě plénum ÚS nepřistoupilo) úspěšně překlenout. Pokud nález vede polemiku s ústavní kategorií bezplatné zdravotní péče za pomoci historizujících úvah v rovině Chamurappiho zákoníku, přes středověké prameny po citace z dějin lékařství (ve svém souhrnu dokazující, že za lékařskou činnost se vždycky platilo), činí tak zcela nemístně a zbytečně (viz body 96 a 97) - žádný z účastníků ani soudců Ústavního soudu nezpochybňuje, že lékařská péče je hrazená a to nikoliv v míře zanedbatelné, ovšem v podmínkách českého právního řádu výlučně v rámci veřejného zdravotního pojištění. Základ argumentace, o kterou většina pléna Ústavního soudu opírá svůj zamítavý výrok a závěr, že napadená část zákona není protiústavní, je koncentrován v bodech 103 až 108 odůvodnění. Správně je zde konstatováno, že právní normy zasahující do sféry práv sociálních, musí respektovat smysl a podstatu sociálního práva (jeho esenciální obsah) a nemohou překročit takto vymezený ústavní limit natolik, že by toto právo anebo možnost jeho realizace eliminovaly. Teprve poté nastupuje test legitimity (účelnosti) cíle a rozumnosti (racionality) posuzované právní úpravy. Právě takový postup mne ovšem vede k závěru zcela odlišnému – k závěru o zjevné protiústavnosti napadené normy. Esenciálním jádrem věty druhé článku 31 Listiny je „právo každého na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění“, jehož výklad podal Ústavní soud již opakovaně. Ve svém nálezu sp.zn. Pl. ÚS 35/95 explicitně konstatoval, že „nárok občanů na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky je vázán na ústavní požadavek a rámec veřejného pojištění“. Tuto ústavní kautelu ÚS zopakoval ve svém nálezu sp.zn. Pl. ÚS 14/02, když uznal za ústavně konformní ustanovení § 11 odst.1, písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, které zakazovalo všem zdravotnickým zařízením i lékařům přijímat jakoukoli úhradu za zdravotní péči a to „ani v souvislosti s poskytováním této péče“. Nyní jsme však svědky závěru, že „esenciálním obsahem čl. 31 věty druhé Listiny je ústavní zakotvení obligatorního systému veřejného zdravotního pojištění, které vybírá a kumuluje prostředky od jednotlivých subjektů (plátců), aby je mohl na základě principu solidarity přerozdělit a umožnit jejich čerpání potřebným, nemocným, chronikům. Ústavní garanci, na základě které se bezplatná zdravotní péče poskytuje, požívá pouze a jenom suma takto shromážděných prostředků.“ (bod 106) Tak se dozvídáme, že ústavní pořádek již negarantuje právo každého na bezplatnou zdravotní péče (slovy Listiny), ale naopak ústavní garance je poskytována výlučně (pouze a jenom) veřejnoprávnímu systému zdravotního pojištění jako patrně novému subjektu ústavně zaručených práv a svobod. Pozornému čtenáři nálezu ovšem nemůže uniknout, že ani autoři tohoto nového a neotřelého názoru o něm patrně nejsou zcela přesvědčení, neboť po závěru, že zákon se nedotýká esenciálního obsahu sociálního práva (za jehož jediného nositele označili systém zdravotního pojištění) přikročili i ke zbývajícím třem krokům testu ústavnosti. Doktrinu o nezrušitelnosti garantovaného sociálního práva pak lehce překonávají, neboť toto nezrušitelné právo přiznávají pouze subjektu nazvanému „systém pojištění“ a nikoliv těm, kteří mají podle první věty čl. 31 Listiny právo na ochranu zdraví a podle věty druhé právo na bezplatnou zdravotní péči. Zavedením jejich zákonné povinnosti platit regulační poplatky za zdravotní péči se skutečně nezrušilo právo systému vybírat a kumulovat prostředky ani jeho skutečná realizace. Beze zbytku se ovšem zrušilo právo všech účastníků systému zdravotního pojištění na bezplatnou zdravotní péči, jak jim byla dosud poskytována. Legitimita cíle je pak spatřována v „akcentu na takovou organizaci zdravotnictví, která by zajistila kvalitnější faktickou organizaci zdravotnictví“, což „Ústavní soud pokládá za zjištěné“ (viz bod 110). S tímto tvrzením lze ovšem těžko vést ústavněprávní polemiku a poukazuji pouze na již zmíněné opačné tvrzení téhož nálezu v bodě 91, že „účinky reformy lze hodnotit až poté, kdy již vytvořené mechanismy mohly začít fungovat“. Pokud pak dnešní argumentace těsné většiny pléna Ústavního soudu ve svém odůvodnění (viz zejména body 112 až 115) dokonce dospívá k závěru, že Ústavní soud nemůže v rámci abstraktního přezkumu zákona posuzovat jeho dopady na adresáta normy, pak ve skutečnosti zbavuje Ústavní soud jeho elementární a nezastupitelné role. Co jiného při abstraktní kontrole norem Ústavní soud činí, než to, zda posuzovaná norma svou aplikací neporušuje základní principy ústavního pořádku a zejména ústavně garantovaná lidská práva a svobody. Autoři většinového stanoviska v daném případě na jedné straně přistupují ke všem čtyřem krokům tradičního testu posuzování ústavnosti či protiústavnosti napadené normy, avšak díky této úvaze „vykostěným“ o substancionální metodu ústavního soudnictví. Výsledný závěr se zákonitě jeví jako ryze účelový. Jinak by nález musel analyzovat u každého regulačního poplatku jeho právní formu, účel a především povahu platby – za jaké úkony je poplatek stanoven. A samozřejmě i dopad poplatku na sféru ústavně garantovaných práv subjektů, kterým byl uložen. Místo toho k těmto krokům vyzývá zákonodárce a exekutivu (viz body 113 až 115). V rámci testu účelnosti mohla většina pléna ÚS zjistit, že v důvodové zprávě k vládnímu návrhu napadeného zákona se jako jediný účel zavedení tzv. regulačních poplatků ve zdravotnictví explicitně uvádí snaha o „omezení zneužívání zdravotní péče“ ze strany pojištěnců. Tento závěr byl potvrzen i v rámci dokazování, provedeného při ústním jednání výslechem svědka ministra zdravotnictví Julínka, který jako svědek uvedl, že „regulativní charakter poplatků působí i psychologicky, aby si lidé rozmysleli či návštěva lékaře či hospitalizace není nadbytečná“. Listina základních práv a svobod ve svém čl. 31 konstituuje každému právo na ochranu zdraví s tím, že „občané mají na základě veřejného zdravotního pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Zákon o zdravotním pojištění pak ukládá povinnost k platbám na zdravotní pojištění s tím, že u přesně pojmenovaných skupin občanů – plátců (např. nezaopatřené děti, důchodci a další) stanoví v ust. § 7, že plátcem jejich příspěvku na veřejné zdravotní pojištění je stát. Přesto nejsou v napadené části zákona ani tito plátci od povinnosti hradit regulační poplatky osvobozeni, ačkoliv v logice platného systému zdravotního pojištění by měl v jejich případě poplatky platit též stát. Povinnost plateb regulačních poplatků by tedy obstála jedině v případě poplatků za tzv. hotelové služby při pobytu v lůžkových zdravotnických zařízeních, avšak i v tomto případě měl zákonodárce v duchu ústavního pokynu podle čl. 31 Listiny odlišit případy, kdy je poskytována pacientovi výlučně zdravotní péče a nikoli hotelové služby (např. v případě pobytu na jednotce intenzivní péče nebo umístění kojence v inkubátoru). Ustanovení čl. 31 Listiny stanoví jednoznačně, že „občan má právo na bezplatnou zdravotní péči v rámci veřejného zdravotního pojištění“. To znamená, že ta péče, která je mu hrazena plně z veřejného zdravotního pojištění, mu musí být poskytnuta bezplatně.Zákon pak může stanovit, která péče bude z veřejného pojištění hrazena plně, která částečně a která vůbec ne. Místo toho v daném případě zákonodárce přijal normu, která paušálně a bez rozdílu stanoví poplatkovou povinnost prakticky na všechny druhy poskytované zdravotní péče a na všechny pojištěnce bez rozdílu.Všechny formy výkladu (gramatický, systematický, logický i teleologický) napadené části zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, stejně jako výsledek dokazování, tedy potvrdily, že poplatky se hradí za zdravotní péči a jejich účelem je zamezit zneužívání této péče ze strany pojištěnců. Taková úprava je ovšem zjevně protiústavní a povinností Ústavního soudu jí bylo zrušit bez ohledu na deklarovanou zásadu zdrženlivosti a minimalizace zásahů.

Pod bodem 119 pak nález konstatuje, že “ lze tedy shrnout, že všeobecně z pohledu čl. 31 a čl. 4 odst. 4 Listiny regulační poplatky stanovené zákonem jsou v limitu, který šetří podstatu a smysl přístupu k lidsky důstojné zdravotní péči hrazené z veřejného zdravotního pojištění, a tyto poplatky nevytvářejí bariéru tento přístup omezující (nemají rdousící efekt) i v kontextu s dávkami poskytovanými ze systému sociálního zabezpečení“. Jak se k tomuto dospělo se ovšem z nálezu nedozvíme, ačkoliv na Ústavní soud se již obrátily desítky jednotlivců i organizací (např. Národní rada osob se zdravotním postižením, Svaz tělesně postižených) dokládajících přinejmenším u specifických skupin obyvatelstva přesný opak. Plošné zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví je navíc v rozporu s čl. 1 odst. 2 Ústavy, podle něhož je česká republika povinna dodržovat své mezinárodní závazky. Plénu Ústavního soudu přitom bylo známo stanovisko veřejného ochránce práv, z něhož cituji:

„V souvislosti se zavedením regulačních poplatků za lékařskou péči dle ustanovení § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“) ve vztahu k žadatelům o udělení mezinárodní ochrany byly ze strany veřejného ochránce práv, nevládních organizací a lékařů, kteří přichází s touto klientelou do styku, zaznamenány vážné problémy s dostupností lékařské péče, resp. léků pro tuto skupinu. Lze považovat za nepřípustné, aby objektivní nemožnost úhrady poplatků v individuálních případech limitovala žadatele ve využívání lékařské péče, zároveň aby byli lékaři, kteří poplatky nevybírají (opět v situaci, kdy žadatel objektivně finanční prostředky na úhradu poplatku nemá) vystaveni riziku postihu ve smyslu ustanovení § 16a odst. 8 zákona o veřejném zdravotním pojištění.

V přijímacích střediscích na letišti a v přijímacích střediscích, vůči nimž se uplatňuje fikce letištního přijímacího střediska (dnes PrS Velké Přílepy), by dle zákona o azylu nemělo být vůbec vypláceno kapesné (87a odst. 3 zákona o azylu). Zároveň v těchto zařízeních mohou být žadatelé drženi až 120 dnů. Při pobytu v pobytovém středisku pak kapesné dostávají pouze ti žadatelé, kterým je poskytována strava (v současnosti vyplácené ve výši 16,-Kč na osobu a den). Novela č 379/2007 Sb. pak přijetím ustanovení § 46a rozšířila zákonné možnosti pro držení žadatelů v přijímacím středisku. Zároveň však kapesné není vpláceno za dobu, kdy se žadatel nachází mimo pobytové středisko, např. za dobu hospitalizace v nemocnici. Žadatelům, kteří místo stravy dostávají finanční příspěvek ve výši životního minima, pak kapesné poskytováno není. Legálně smí žadatelé pracovat až po uplynutí jednoho roku od zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany. Při pobytu na soukromí pak mohou dostávat žadatelů finanční příspěvek ve výši 1,3 až 1,6 násobku životního minima maximálně po dobu tří měsíců.

S ohledem na popsané limity legálního příjmu žadatelů nejsou určité kategorie schopny si poplatky za lékařskou péči hradit. Za nešťastné lze považovat, že se to týká zejména právě žadatelů dlouhodobě vyžadujících z nejrůznějších důvodů (chronická choroba, vážné onemocnění vyžadující hospitalizaci, vysoký věk apod.) zvýšenou lékařskou péči, popř. skupin objektivně ohrožených zvýšenou nemocností (kam lze obecně zařadit i děti navštěvujíc školní zařízení). Zdravotnická zařízení mají povinnost poplatky vybírat, resp. následně vymáhat a to případně i soudní cestou (jinak se vystavují riziku uložení správní sankce), kdy se původní dlužná částka může mnohonásobně navýšit o další položky. Nelze považovat za etické, aby se do problémů s úhradou poplatků (a za stávající situace to nelze vyloučit) dostaly osoby, které z objektivních důvodů nemohou získat prostředky na jejich uhrazení z legálních zdrojů.

V této souvislosti je zapotřebí zmínit i závazky vyplývající pro ČR v práva EU, zejména ze Směrnice Rady 2003/9/ES (dále jen „směrnice 2003/9/ES“), kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl. Dle čl. 15 (Zdravotní péče) odst. 1 této směrnice: „Členské státy zajistí, aby byla žadatelům poskytnuta potřebná zdravotní péče, a to přinejmenším nutná a neodkladná péče.“ Dle čl. 13 (Obecná ustanovení o materiálních podmínkách přijetí a zdravotní péči) pak: 1. Členské státy zajistí, aby žadatelům byly dány k dispozici materiální podmínky přijetí, jakmile podají žádost o azyl. 2. Členské státy přijmou taková opatření, aby materiální podmínky přijetí umožňovaly odpovídající životní úroveň pro zajištění zdraví a živobytí žadatelů. … Členské státy dbají na to, aby tato odpovídající životní úroveň byla zajištěna i osobám se zvláštními potřebami, které se nacházejí ve zvláštních situacích ve smyslu článku 17, a zadrženým osobám.“

3) Pouze na okraj je třeba poukázat i na skutečnost, že v rozporu s ustálenou doktrínou zákonodárce používá pro zavedené platby termín poplatek, který je po staletí vžitým název pro veřejnoprávní platbu orgánu veřejné moci v souvislosti s výkonem jeho veřejné moci. V daném případě však je pod termínem poplatek skryta platba mezi dvěma subjekty soukromého práva ve vztahu, kdy jedna strana (subjekt podnikající v oblasti zdravotnictví) poskytuje jistý druh služby (zdravotní péči) za úhradu, kterou za příjemce této služby hradí na základě uzavřené smlouvy zdravotní pojišťovna. Ve skutečnosti tedy jde o plošné jednostranné cenové opatření, kterým se – bez ohledu na princip volné tvorby cen a autonomie vůle smluvních stran a navíc pod sankcí – stanoví paušální cenová přirážka ke zdravotní péči, poskytované podle ústavního pořádku na základě veřejného pojištění bezplatně. S touto skutečností se většinové stanovisko pléna vypořádává pod body 116 a 117 odůvodnění nálezu způsobem, který se zcela vymyká elementárním ústavněprávním kritériím a proto stojí za to z něj zde výslovně citovat:“Hypoteticky si lze představit variantu, že by regulační poplatek byl ve stejné výši koncipován jako část pojistného na zdravotní pojištění a platebním místem by byla zdravotní pojišťovna, která by posléze o toto pojistné navýšila platbu příslušnému lékařskému zařízení.“ Ano, hypoteticky si lze představit téměř cokoliv – Ústavní soud by ovšem musel – též hypoteticky – připustit, že za ty pojištěnce, za něž platí pojistné stát, by v daném případě hradil i zvýšené platby (byť zřejmě jen hypoteticky). Protože tak nečiní, musel by Ústavní soud i v takovém případě regulační poplatky zrušit a dát zákonodárci prostor pro ústavně konformní naplnění této hypotetické konstrukce. Nález se navíc snaží popřít logický závěr, že de facto jde o opatření cenové povahy. Přitom argumentuje analogií s vyhláškou ministerstva spravedlnosti, kterou se stanoví tarify mimosmluvních odměn advokáta za právní služby. Odměny právních služeb advokáta mají přitom zcela nepochybně charakter ceny.

4) (zvýraznění této části je přidáno autorem blogu) Samostatnou kapitolou – kterou ovšem nelze vůbec logicky vysvětlit – je zavedení povinnosti platit regulační poplatek lékárně za každou lékovou položku předepsanou na receptu. Tento poplatek přirozeně není za úkon zdravotní péče, ale platbou v čistě soukromoprávním vztahu, který je totožný s prodejem v obchodě. Většina pléna se v daném případě vyhýbá ústavněprávní argumentaci a usuzuje, že „z provedeného dokazování je přitom zřejmé, že lékárenskému zařízení, přestože je platebním místem, zůstává z vybraného regulačního poplatku v zásadě minimální částka“ (bod 130). Když pominu, že z dokazování nic podobného nevyplynulo, nemohu se vyhnout otázce, jakou ústavněprávní relevanci by takové zjištění mělo? Samozřejmě, že žádnou! Zbývající argumentace nálezu ve vztahu k tomuto poplatku se pak omezuje na význam regulační funkce, která má vést pacienty k „odpovědnému přístupu k opatřování léků na recept“. Logicky se vnucuje závěr, že lékaři předepisující recepty jsou nesvéprávné osoby a k odpovědnému výkonu lékařské praxe je přivede jen pacient – patrně pod efektem poplatku, který však Ústavní soud neshledal „rdousícím“ – viz body 118 a 130 (opět bez doložené argumentace) a aniž by přihlédl ke kumulaci zavedených poplatků a zejména k ústavně zaručenému základnímu právu každého na zachování jeho lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny.

5) Soudím, že povinností Ústavního soudu bylo zrušit i ustanovení § 17 odst. 5 vložené do zák.č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Tímto ustanovením se ministerstvo zdravotnictví zmocňuje k vydání seznamu zdravotnických výkonů s bodovými hodnotami formou vyhlášky. Podle předchozí právní úpravy se však seznam zdravotních výkonů a jejich bodové ohodnocení sestavovalo v dohodovacím řízení mezi zdravotními pojišťovnami, profesními sdruženími poskytovatelů zdravotní péče, odbornými vědeckými společnostmi a zájmovými sdruženími pojištěnců. Teprve po skončení dohodovacího řízení mohlo ministerstvo zdravotnictví vydat rozhodnutí, kterým buď takovou dohodu schválilo nebo naopak konstatovalo, že dohoda odporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu a následně vydat seznam zdravotnických výkonů formou vyhlášky. Rozhodnutí ministerstva podléhalo nezávislému soudnímu přezkumu, kterého se mohli domáhat dotčené subjekty. Nová právní úprava naplňuje znaky protiústavnosti, neboť odstraňuje možnost soudního přezkumu v tak významné oblasti, jakou je stanovení ceny bodu za lékařský výkon. Taková úprava je ovšem v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, podle něhož se každý může domáhat svého práva u nezávislého soudu. Argumentace většiny pléna v odůvodnění nálezu, podle níž jde o analogickou situaci s vyhláškou ministerstva spravedlnosti o určení odměn a náhrad advokátovi (viz bod 121) je nepřípadná – uvedená úprava totiž ponechává stanovení výše odměn advokáta smluvní volnosti účastníků a pouze subsidiárně nabízí odměny tarifní tam, kde k dohodě mezi advokátem a klientem nedojde.

V Brně dne 20. května 2008

Pavel Rychetský

Rozhodnutí Ústavního soudu ve věci zdravotnické reformy včetně odlišných stanovisek 7 soudců

Bezpochyby nejzajímavější na dnešním rozhodnutí jsou odlišná stanoviska hned 7 soudců. Jiný důkaz rozdělenosti dnešního ÚS již není třeba. Sám jsem zatím četl pouze odůvodnění rozsudku, které mě vyjma několika světlých chvilek zklamalo.

No jo, jenže takových názorů na rozhodnutí je v ÚS bohužel jen 7 :-(

Absurdní byl také komentář od novinářky MF Dnes Lenky Petráčkové, která vzápětí po vyhlášení rozsudku ÚS na ČT 24 prohlásila, že: "Ústavní soud rozhodl správně". To je, panečku, nezávislost novináře jako hrom! Takže všichni zoufalci, co čtou MF Dnes, vězte, že zítra je koupě MF Dnes vyhozením peněz. No ostatně jako koupě MF Dnes kdykoli jindy, ale to není novinka :-)

Novinka je tady:

Rozhodnutí Ústavního soudu ve věci zdravotnické reformy včetně odlišných stanovisek 7 soudců.

Test na práva do Plzně 2 - Logika, druhá část

Druhým typem úloh v logické části plzeňského testu přijímacích zkoušek, jsou takzvané analytické úlohy. Ve testech TSP je naleznete v analytické části. První typ logických úloh najdete v předchozím příspěvku.


Co to vlastně jsou jsou analytické úlohy?
Nevím zda existuje nějaká definice pro tyhle typy úloh, ale mají některé stejné znaky. Charakterizoval bych je asi takhle.

Úlohy obsahují zadání, ve kterém je jsou "skryté" indicie pro odpovědi. Vždy musíte ze samotného zadání tyto indície zjistit a pak teprve hledat správnou odpověď. Tedy nejdříve je po vás vyžadováno provedení nějakého úkonu se zadáním a pak teprve můžete odpovídat na otázku pod úlohou. Myslím, že to bude jasnější z některých konkrétních příkladů :-)

Analytické úlohy (logické úlohy) bych rozdělil do několika typů.


1. Pravdomluvní a lháři
Úlohy s pravdomluvnými a lháři jsou klasické. V plzeňském testu se s nimi také můžete setkat.

Například vypadají takto:

Každý z obyvatel ostrova je buď poctivec (mluví vždy pravdu), nebo padouch (vždycky lže). Dva obyvatelé řekli toto:
První: Na ostrově je zakopán poklad.
Druhý: Oba jsem padouši.

Vyberte tvrzení, jehož pravdivost vyplývá z uvedených informací.
a) První ostrovan je padouch.
b) Na ostrově poklad zakopán není.
c) Nelze rozhodnout, zda je na ostrově zakopán poklad.
d) Poklad na ostrově zakopán je a druhý z ostrovanů je poctivec.
e) Právě jeden z ostrovanů je poctivec.


Řešení je jednoduché. Správně je odpověď e. K němu dojdete tak, že si zkusíte u výroků obou ostrovanů představit že jsou padouši, nebo pravdomluvní. Tím zjistíte, že druhý nemůže být poctivec, protože by tedy jeho tvrzení nebylo pravdivé a tedy je padouch. A pokud je padouch tedy jeho tvrzení není pravdivé a první je poctivec. No a máme to.

Pravdomluvní a lháři se tedy řeší pouze dosazením (pravdomluvných a lhářů) do výroků. Jednoduché a platné vždy.

V plzeňském testu budete mít, o proti úloze výše, na výběr pouze ze 3 odpovědí.


2. Úlohy o pořadí
Také klasické, v Plzni se s nimi též setkáte. U těchto typů úloh platí, více než u jiných, pravidlo vizualizace. Tedy udělat si k úloze obrázek, nakreslit si známé skutečnosti ze zadání na kousek papíru.

Příklad:

Turistický pochod vede ze základny Z do přístavu P. Ani ne v šestině trasy je hora H, kousek za třetinou cesty je bufet B. Poté, přesně v polovině, míjí trasa stožár S a pokračuje k lesu L, který je čtvrtinu cesty před cílem. Z následujících možností vyberte nejdelší úsek

a) ZH+BS
b) LP
c) ZB
d) SL
e) 2BS


Úloha má drobná úskalí, vždy si ji ale nakreslete - to rozhodně doporučuji. Správná odpověď je c. Úskalí spočívá ve snadno přehlédnutelných drobnostech, kterými v tomto případě jsou formulace:

ani ne v šestině trasy
kousek za třetinou

Tedy na vaší ose turistického pochodu si je musíte označit nejlépe matematickými symboly < >.

Takovéhle chytáky se u úloh o pořadí dají očekávat. Jinak by to byly vcelku jednoduché úlohy. Samozřejmě úskalí je i ve znění otázky. Může se stát, že vy zjišťujete pořadí v jakém závodníci v závodě skončili a otázka pak zní: "Kdo neskončil hůře než...." na to pozor, v tom se dělá velmi často chyba, alespoň pokud tak mohu soudit dle výsledků studentů z přípravných kurzů.


Moje hlavní rada k úlohám o pořadí zní:

Vizualizovat - tedy nakreslit si obrázek ze zadání. Nakreslit si vodorovnou osu, kam si označíte jednotlivé závodníky, koně, lyžaře, mužstva.... Pokud se bude zadání týkat poschodí v obytném domě např.: "Petra bydlí výš než Martin ale ne níž než Tomáš...." tak je lepší si nakreslit osu od shora dolů ;-) Tenhle poslední typ úlohy, poschodí v domě a jeho obyvatelé, si z plzeňských testů vybavuji. Měl jsem jej dvakrát po sobě.


3. Nezařazené logické úlohy - logické hříčky a hádanky
To je skupina logických hříček, tedy úloh, které nelze nějak jednoznačně popsat stejnými prvky. Popsat lze způsob řešení, jak k nim přistupovat.

Bývají to úlohy, kdy například máte výroky několika osob o tom, co se bude nebo nebude dělat a vy z nich máte vybrat vyplývající odpovědi. Nebo různá pole, kde jezdí traktor a vy máte zjistit jakou cestou nejúsporněji pole zorá. Nebo úlohy, kde musíte počítat výhodnost koupě balení výrobků se zadanými informacemi o různých poměrech hmotnosti a ceny vůči sobě.


Obecné zásady k nezařazeným typům logických úloh:

1) Zapoměnte na skutečný (okolní) svět a držte se pouze zadání!!! Nedomýšlejte si a nepřidávejte si vlastní vědomosti které máte. U těchto úloh je odpověď vždy v zadání - tedy formulace otázek bývá obdobná jako u analýzy textů.

2) Nechtějte vyřešit více než musíte. Tedy například, jaké je ve skutečnosti celkové pořadí závodníků, co se bude vyrábět, péct, vařit.... Vaším úkolem je pouze a jen ze zadání odpovědět na otázku a mnohdy se ze zadání vůbec nedá určit celkové pořadí, ale pouze pořadí závodníků na které se vás otázka ptá.

3) Vizualizujte, a dosazujte. Tam, kde to jde si zkuste vytvořit obrázek, sepsat si důležité informace ze zadání. Pomůže vám to si příklad lépe představit. Kde je to vhodné, například u poměrů. Dosaďte reálná čísla, abyste si mohli příklad představit. Nejlépe taková čísla, se kterými se vám bude dobře pracovat.

4) Nebojte se že na to nemáte potřebné znalosti nebo dovednosti. Nejsou třeba! Stačí obyčejný selský rozum. Věřte mi.

5) Zkuste si logické úlohy na nečisto. Například v TSP úlohy označené "analytická část". Najdete je zde.



Další články k přijímacímu řízení na právnickou fakultu v Plzni.

Přijímací zkoušky na práva do Plzně
Jak na přijímačky na práva do Plzně - připravte se!
Test na práva do Plzně 1 - Historie a všeobecný přehled
Test na práva do Plzně 2 - Logika, první část

Test na práva do Plzně 2 - Logika, první část

Tak teď potěším všechny nedočkavé, kteří se chtějí začít připravovat na přijímací řízení. Jestli je už pozdě nebo ne to nevím. Nemohu posoudit, kolik kdo potřebuje času na přípravu. Osobně si myslím, že pozdě není. Vše záleží na tom, kolik času tomu dáte.

Tak tedy hurá na druhou část testu - logiku.

Druhou část testu tvoří 10 otázek a za každou můžete získat 3 body.

Celkem tedy v této části můžete získat maximálně 30 bodů.

Opět sem přidám své zkušenosti spolu s typy úloh, které přednáším v přípravných kurzech.


Logika

V této části testu se nalézá několik typů úloh. Dovolím si je rozdělit do tří kategorií a trochu si při tom vypomohu testy TSP.

První typ úloh v logické části testu je vyvozování z textu, nebo také vyplývání z textu, nebo analýza textu, chcete-li.


1 . Vyvozování z textu
Pokud se budete připravovat na tenhle typ úloh, z vlastní zkušenosti to doporučuji, možná je dobré mít na paměti na jakou školu se vlastně hlásíte a co z vás tedy po vystudování právnické fakulty bude. Bude z vás právník, co jiného. Takže je na čase si uvědomit, že analýza textu bude vaší hlavní prací. Jak nám říkal jeden vyučující při hodině právní angličtiny, Američan a právník, "Právník musí být expert na práci s textem!".

Jako budoucí právníci budete muset být experti na práci s textem!

Takže u vyvozování z textu se není čeho bát:-)


Jak budou úlohy na vyvozování z textu vypadat?
Na rozdíl od jiných právnických fakult, kde se také používají úlohy na vyvozování z textu, se v plzeňském testu setkáte s právním textem. Na jiných fakultách to může být například vědecká práce, odborný článek, novinový článek, část literárního textu. V Plzni ne. V Plzni budete muset analyzovat právní text. Nemusíte se však ničeho bát. Myslím si, že není třeba mít nějaké speciální právní znalosti, aby jste textu porozuměli. Ne větší než uchazeč na právnickou fakultu.

O proti jiným fakultám, text k analýze bude poměrně dlouhý. Texty k analýze v testech TSP jsou o proti Plzni pouhými zkratkami. Čekejte text v rozsahu 3/4 stránky a pod ním otázky tohoto typu:

"Z uvedeného textu (úryvku) vyplývá:"
"Z uvedeného textu nevyplývá:"
"Autor textu tvrdí:"
"Autor textu netvrdí:"

A pod otázkou vždy tři možnosti odpovědi a), b), c). Správně může být žádná, jedna a různé kombinace. Systému odpovědí na otázky se věnuji ve speciálním příspěvku. Je totiž velmi ehm... "specifický".


Doporučení k analýze textu.
Velmi klíčové při úlohách zaměřených na analýzu textu je věnovat pozornost slovům v zadání otázek. A to: vyplývá, nevyplývá, tvrdí, netvrdí. To podle mého názoru, a zkušenosti se studenty přípravných kurzů, rozhoduje. Text přečíst zvládnete, analyzovat taky. Problém je v odpovědích.

Důležité vždy je uvědomit si na co odpovídám tedy například:

"Z uvedeného textu vyplývá:".

Tedy odpověď musí z uvedeného textu vyplývat, což ale neznamená, že si ji domyslíte. Správná odpověď musí být buď v textu obsažená, nebo z něj musí opravdu vyplývat.

nebo

"Autor úryvku tvrdí:"

U slov tvrdí/netvrdí to musí (ne)tvrdit autor (pokud je tak formulována otázka, mohla by být v otázce míněna například hovořící postava v textu). Chytákem zde bývá to, že to (co má tvrdit) v textu tvrdí někdo, koho autor třeba cituje, nebo o kom autor říká, že něco tvrdí nebo zastává. Na to pozor, taková odpověď by byla chybná. Otázka se však ptá na to co tvrdí autor, ne co tvrdí někdo jiný, nebo co je v úryvku obsaženo mimoděk, nebo to co si z textu domyslíte vy.


Pro procvičení doporučuji ukázku z textů společnosti Scio - vyvozování z textu.


Další typ logických úloh naleznete v následujícím příspěvku, aby se to nepletlo v jednom nekonečném. Ti netrpěliví musí vydržet ;-)



Další články k přijímacímu řízení na právnickou fakultu v Plzni.

Přijímací zkoušky na práva do Plzně
Jak na přijímačky na práva do Plzně - připravte se!
Test na práva do Plzně 1 - Historie a všeobecný přehled

Test na práva do Plzně 1 - Historie a všeobecný přehled

Ani nevím co jsem přesně slíbil v komentářích, že zde uveřejním, tedy spíše jaké pořadí informací jsem slíbil, ale naštěstí jsem úspěšně přečkal zápočtový a zkouškový uragán, tak nebude problém sem během pár dnů napsat všechny mě známé informace.

První část testu u přijímací ho řízení v Plzni tvoří Historie a všeobecný přehled.

První část tvoří 20 otázek a za každou můžete získat jeden bod.

Moje zkušenost s testem je následující:

Historie

První část obsahuje otázky z historie, na které je velmi obtížné odpovědět. Například zní: "Kdo byl premiérem Filipín v roce 1973". Rozumíte správně. Na tuhle část testu se v podstatě nedá připravit. Otázky z historie jsou velmi obtížné a určitě nečekejte otázky typu vznik ČSR, to by bylo z pohledu testu velmi primitivní. Možná snažším typem otázek v historické části testu jsou otázky které obvykle zní: "Mohly se historické osobnosti X a Y potkat nebo ne?" Těch je ale málo. Většina otázek je nenaučitelná, takže moje rada je se historickou částí testu nezabývat a soustředit se na části, kde lze získat více bodů s výrazně větší nadějí úspěchu. Prostě historickou částí nezačínejte, nechte si ji na konce a pak otázky z historie vezměte jako sportku :-)

Všeobecný přehled

Druhý díl otázek v první části tvoří otázky všeobecného přehledu. Tedy pokud si pamatuji byly z 20 otázek snad 3 nebo 4, ale důležité je, že se na ně dá připravit. Týkaly se totiž Ústavy a ústavního systému ČR. Typická otázka byla:

Kdo všechno může podávat návrhy zákonů?
Mezi státní symboly patří?
Mezi pravomoci prezidenta patří?

Ano, je třeba se blíže seznámit s Ústavou ČR. Zejména si pročíst pravomoci Prezidenta ČR, pravomoci Parlamentu, Ústavního soudu... Jako literaturu zde doporučuji z edice Úplné znění ÚZ č. 612, které obsahuje další vhodné zákony, např. zákon o státních symbolech. Cena je, s ohledem na to kolik stojí běžné právnické učebnice, myslím velmi přijatelná, pokud se na práva dostanete, stejně by jste museli tuto investici podstoupit :-) Otázky z Ústavy tedy čekejte určitě.

Tolik asi co mě napadá k první části testu, kterou je Historie a všeobecný přehled.


Další články o přijímacím řízení:

Přijímací zkoušky na práva do Plzně
Jak na přijímačky na práva do Plzně - připravte se!

Jak na přijímačky na práva do Plzně - připravte se!

Jak jsem již psal přijímací zkoušky na plzeňská práva jsou ve spousty ohledech zvláštní. Tedy přidávám další zvláštnosti, které je dobré vědět aby jste přijímací řízení měli šanci úspěšně absolvovat.

Sám jsem dělal přijímací zkoušky 3x a tedy docela dobře vím jak vypadají. Jeden můj známý je dělá letos také potřetí a to po sobě, s tím rozdílem, že již práva v Plzni studoval a má za sebou 4 roky studia. Přesto se do Plzně dvakrát po sobě nedostal a to se právem z části živí a je to jeden z nejchytřejších právníků co znám. Paradoxně jej vzali do Brna, ale bohužel by nezvládl cirkulovat mezi Plzní - kde bydlí, Prahou - kde pracuje a Brnem - kde by studoval.

Ale zpátky do Plzně, k přijímačkám.

Z čeho se skládá přijímací test?

Co říkají oficiální stránky fakulty si můžete přečíst zde, v dopise, který jste údajně obdrželi podrobnější informace, které ale nejsou nikterak podrobné a podle mého názoru vám nijak nepomůžou. Jsou toiž shodné s tím co píše fakulta na svých stránkách a to je léta stejné.

Z čeho se skládá přijímací test doopravdy?

Začněme u jeho struktury. Důležité je si uvědomit že se skládá ze tří bloků, za které je určitý počet bodů a otázky mají v každé části jinou bodovou hodnotu. Tedy.

Maximální počet bodů, který může uchazeč získat je 90 bodů.

1. část - Historie + všeobecný přehled - celkem je možné získat 20 bodů
část tvoří 20 otázek každá za 1 bod

2. část - Logika - celkem je možné získat 30 bodů
část tvoří 10 otázek, každá za 3 body

3. část - Psychologický test - celkem je možné získat 40 bodů
část tvoří 20 otázek každá za 2 body

A teď další velmi důležitá informace, která vám pomůže zvolit správnou strategii při psaní přijímacího testu.

Hranice přijetí se pohybuje mezi 27 - 35 body!!!

Tedy to vše znamenám, že test v plzeňských přijímačkách je zatraceně těžký. Je to tím jak vzniká. Každý rok po přijímacím řízení se vyberou ty otázky, na které odpovědělo nejvíce uchazečů správně a ty se nahradí těžšími. Takto se postupuje posledních cca 10 let s jednou výjimkou, kdy testy pro fakultu zpracovala společnost Scio. Že je to trochu divné? No pro plzeňskou fakultu nejspíš ne. Že se tím test posouvá do hranice tipování ve sportce? Rozhodně ano!

Příště zase více k obsahu otázek jednotlivých částí testu a taky k formě jeho vyplňování, která je také ehm... "velmi specifická".

Předchozí článek o přijímačkách na práva do Plzně.

Jak je to s paragrafy na Seznamu, Google a Jyxo

Konečně přidávám odpověď k mému postu na téma internetové vyhledávače a znak paragrafu. Nepodařilo se mi dříve se k tomu dostat a skoro jsem na to zapomněl. Google neodpověděl vůbec, Seznam velmi rychle. Ani jeden z těchto dvou největších českých vyhledávačů vyhledávat znak pragrafu neumí. Jyxo přitom ano jak je to možné?

Odpověď od Seznamu:

Dobrý den,

Děkujeme za Váš podnět a informaci o výsledku fulltextového vyhledávání.

Ano, nepísmenné a nečíselné znaky jsou při vyhledávání z dotazů vypuštěny
(nahrazeny prázdným znakem), nehledají se. Důvodem tohoto chování jsou
kromě zjednodušení a zrychlení práce fulltextového robota především
analýzy statistik zadávaných dotazů. Navíc interpretace těchto znaků není
vždy jednoznačná.

Stejně je tomu v případě paragrafu. Z analýzy zadávaných dotazů vyplývá,
že řetězců obsahujících § je denně zadáno pouze cca 3000 z celkového počtu
11 milionů.
Jsou mezi nimi ale i dotazy např.: mapa německa§¨ nebo spívající kočky§
nebo downolad§ dvdrip ...... Reálně je dotazů uživatelů, kteří hledají
konkrétní paragraf zákona nebo jeho citaci 220 denně. Příkladem takového
dotazu je např.: § 5 zákona č. 235/2004 Sb.
http://search.seznam.cz/?q=%C2%A7+5+z%C3%A1kona+%C4%8D.+235%2F2004+Sb.&mod=f&sId=_xOX4lQKo7y2
Daleko častěji je však hledána stránka obsahující znění celého zákona,
nikoliv jeho jednotlivý odstavec/paragraf. Výsledek vyhledávání je velmi
podobný:
http://search.seznam.cz/?q=z%C3%A1kon+235%2F2004+Sb.&mod=f&sId=_xOX4lQKoFs3

Zatímco číslo zákona jej jednoznačně určuje, paragraf nikoliv. Např. § 1
obsahuje prakticky každý zákon.

Statistika, na kterou uvádíte odkaz
http://www.firmy.cz/statsScreen?serverId=seznam.search&collocation=%C2%A7&section=
představuje počet hledání dotazu obsahující prázdný znak - srov.
http://www.firmy.cz/statsScreen?serverId=seznam.search&collocation=&section=
Uvědomujeme si, že je to zavádějící, statistiky opravíme.

S přáním pěkného dne
______________________________________________________________

Robert Huml
Tým administrace fulltextu
Seznam.cz, a.s. 

Přijímací zkoušky na práva do Plzně

Pokud zabloudil na můj blog některý z uchazečů o studium na FPR v Plzni tak jej potěším informacemi o přijímacím řízení pro letošní rok. Na úvod se sluší uvést to nejdůležitější:

Přijímací zkoušky na práva do Plzně budou stejné jako loni, a tedy i roky a roky a roky... před tím!

Co to znamená?
Modří už vědí :-) Přijímací řízení bude stejné jako minulá léta, tedy poněkud trapné.

Pro naivní blázny přidávám odkaz na ukázkové testy z minulých let, které zveřejnila plzeňská fakulta již před 8 lety!!!!

Všeobecný přehled a historie
Logika
Historie

Pro ostatní sem dám do konce týdne podrobnější informace o přijímacím řízení, které mám z vlastní 3leté zkušenosti s přijímacím řízením do Plzně.

Zapomeňte na testy SCIO, TSP a jiné moderní a standardní způsoby přijímacího řízení, hlásíte se do Plzně, tedy na fakulty se zakonzervovaným přijímacím řízením středověkých metod. Nevěříte-li, nejpozději v půlce června se sami u přijímaček přesvědčíte.


Další článek s podrobnými informacemi k přijímačkám na práva do Plzně